Varianta č.3 - Všehochuť

Při návrhu třetí varianty jsem se pokusil o syntézu předešlých dvou variant - racionální, megalomanské koncepce rozlehlého areálu a pokusu o klasický, konvenční „český" hřbitov. Abych oba tyto protipóly zahrnul do svého návrhu, užil jsem techniky koláže.

Zaměřil jsem se na bastion Marie Terezie. Právě on mi pro můj záměr připadal nejvhodnější, protože je sám o sobě koláží původního a nového zdiva, je zpola pohřben pod zemí, obklopen různými provizorními budovami a podivně nabourán ulicí U Brusnice. Zkrátka jedná se o správnou městskou slátaninu.

Území jsem rozdělil na tři části, každou z nich obehnal dvoupatrovými kolumbárii. Do nejmenšího z takto vzniklých dvorů jsem umístil monumentalizovaný objekt společného hrobu inspirovaný Rossiho kostkou a komínem ze San Catalda. 

Pod komínem se nachází společný hrob, K němu přilehlá budova slouží jako uložiště nevyzvednutých uren. Svah stoupající k této srostlici je vyplněn urnovým hájem.

Integrální součástí návrhu je rozšiřující se álej tůjí lemující cestu k společnému hrobu.

Půdorys budovy s kolumbárii.

Budovy nalepené k původní stěně bastionu bourám a uvolňuji pro parkování. Zbytek stávajících budov by mohl sloužit odpadovému hospodářství a správě hřbitova. 

Na monumentálně pojatý dvůr se společným hrobem navazuje obyčejný český hřbitov lemovaný stromy. Kolážoval jsem sem různé hřbitovy a nakonec se mi nejvíc zalíbila výseč z Vinohradského hřbitova jehož cesty tvoří soustředné kružnice. Jejich střed v mém návrhu leží někde na ose dvora se společným hrobem. Na tuto osu zároveň umisťuji svou smuteční síň.

Toto je první skica smuteční síně.

V obvodové stěně síně jsou kolumbária krytá ochozem.

Samotný bastion pak naplňuji lesem (vzmáhající se formou pohřbívání je pohřbívání pod stromy). Síť cest pak přebírám z žilnatiny javorového listu.